2. Dopis

Autor: Juraj Zaťko | 8.9.2015 o 20:39 | Karma článku: 3,91 | Prečítané:  496x

Léto se tyčilo přede mnou jako pomník konečnosti. Už jen kousek a okusím opravdový život. Nastoupím do školy a budu učit.

To, že bych si našel práci učitele přes léto, je sen, který si mohou dovolit snít jen ti opravdu zavedení učitelé. Bažanti, jako já, jsou rádi, když dostanou práci na deset měsíců. Přes léto se neučí, tak proč by mě měli platit. Hlavně když jsem mladý. Otevřou se mi možnosti sezonní práce, abych si mohl ještě přivydělat víc, než kdybych byl svazován pracovním poměrem. Na škole se musí šetřit. Kde jinde vzít peníze na sociální vymoženosti, jako jsou důchody a podpora v nezaměstnanosti? Letní školství je ta odpověď. Proč by stát platil tak neefektivní pracovníky?

Nějakou dobu jsem už nebydlel na koleji, ale na privátě. Čím je člověk starší, tím míň ho zajímají věci, jako jsou chodbovice, nebo chlastačka na pokoji. Jelikož jsem se měl stát brzy dalším z řad absolventů na pracáku, chtěl jsem léto strávit mimo domova. Ono poslouchat rodiče a jejich rozumy se od určitého věku dá jen stěží.

Pořád jsem doufal, že díky známostem, které jsem posbíral během studia, si jistě něco najdu. Byl jsem v kontaktu hned s několika řediteli. Žel, vesměs to byli všechno školy horší, nežli lepší a volných míst měli v záporném počtu. Člověku neznalému to může znít podivně, ale je to zcela prosté. Při tak velkém množství absolventů jsou ti, kteří končili studium přede mnou už na čekací listině. Takže bych se mohl zařadit za někoho, kdo čeká na to, až se uvolní místo. Skvělá perspektiva. Ale není všechno tak hrůzné. Když se člověk snaží, tak si školu najde. Naštěstí je ve školství hodně žen a mateřská je ideální příležitost pro mladé a nezkušené absolventy, jako já.

Týden po mé promoci jsem obdržel dopis. Hezký papír. Zahraniční odesílatel ze Slovenska. Olepený nějakou speciální sadou známek na motivy přírody. Někdo si dal hodně záležet. S nedočkavostí jsem jej otevřel. Na Slovensku nikoho neznám, potažmo aby mi posílal takovíto dopis. V hlavičce bylo logo nějaké neznámé školy. Dopis byl psaný rukou, bez zjevného členění. Psal mi ředitel školy z Utupanova. Gratuluje mi k ukončení studia a byl by poctěn, kdybych nastoupil na jeho školu. Je si vědom toho, že se nejdřív musím rozkoukat a podívat se na své možné budoucí pracoviště. Obratem mě zve, abych se přijel podívat na to, jak škola vypadá, popovídat si a zjistit, jestli k nim nastoupím.

Nemusím říkat, že to bylo krajně podivné. Nějaký ředitel, nějaké vesnické školy někde ze Slovenska mě zná natolik, že mě chce jako učitele. A místo toho, aby mi zavolal, nebo napsal e-mail, mi posílá dopis. Buď je hodně sentimentální, nebo si potrpí na okázalosti. Přinejhorším je posedlí utkvělou představou, že všechnu elektronickou komunikaci čtou zpravodajské služby a on je jistě v jejich hledáčku. Rozmýšlet jsem dlouho nemusel. Na práci jsem nic neměl a autor tohoto snad žertu se mi dostal na kobylku. Udělám si výlet. Na Slovensku jsem nebyl docela dlouho a možná to není taková zhovadilost, jak se jeví. Šestí přeje odvážným.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Slovák pomáha pri Mosule: Tu sa bojuje proti najväčšiemu zlu

Neumytý, neoholený, hladný. Po troch dňoch na fronte chce OLIVER VALENTOVIČ len teplú sprchu, pivo a pizzu. Pomáha pri irackom Mosule.

KOMENTÁRE

Koaličný Kotleba? Smer sa už vôbec nehanbí

Snaha kontrolovať moc je natoľko prioritná, že všetko ostatné ide bokom.


Už ste čítali?