3. Hovor

Autor: Juraj Zaťko | 9.9.2015 o 20:05 | Karma článku: 4,52 | Prečítané:  552x

Našel jsem si na Internetu Utupanovo. Na mé překvapení to nebyla vesnice, ale město. Značně rozlezlé, ale město. Co však bylo nemilé, byla jeho poloha. Východní Slovensko.

Neměl jsem na výběr. O to víc mě zajímalo, co po mě chtějí. Při hledání spojení jsem zjistil, že nejrychlejší cesta je vlakem přes Košice a pak zpátky autobusem na západ. Ze západu neexistuje žádné přímé spojení. Píší město, ale cestuje se tam jak do vesnice. Začalo mi být líto, že jako mladý a poměrně chudý absolvent, nejsem majitelem auta. A půjčovat bych si ho neodvážil. Co kdyby se něco stalo. Co a jak bych pak řešil. Československo už je minulostí a Evropská unie se snaží, ale zkoušet bych jí nechtěl.

Zavolal jsem na přiložené číslo z dopisu. Ozval se mužský hlas.

- Dobrý deň Petře, som rád, že voláte. –

- Dobrý den. S kým pak to mluvím? –

- Prepáčte, som taký uponáhľaný, že som Vás priviedol do pomykova. Pri telefóne Laco Mlieč, riaditeľ základnej školy v Utupanove. Ja som Vám posielal ten list. Predpokladám, že keď voláte, tak ste sa rozhodol prijať pozvanie. –

- No přiznám se, že jste mě malinko zmátl, ale ano. Vaše nabídka mě zaujala a chtěl bych se dozvědět víc. –

- O tom nepochybujem. My sa snažíme hľadať tých správnych absolventov a Vás som si všimlo už dávno. Čakal som len na to, až ukončíte školu. Bál som sa, aby ma náhodou niekto nepredbehol a tak som Vám písal hneď po promócii. –

- Ano to jsem si všiml. A jak jste se o mě vůbec dozvěděl? –

- Nebudem Vás nudiť detailmi. Sledujem mladých aktivistov a tých, ktorý sa o školstvo naozaj zaujímajú. A potom som si prečítal Vaše záverečné práce a mal som jasno. Tohto človeka chcem mať u seba v škole. –

- To mě těší. Nevěděl jsem, že se někdo o mě tolik profesně zajímá. –

 - Neveril by ste, aký je to boj. Po kvalitných ľuďoch je všade neuspokojivý dopyt a riaditeľom, ktorým na ich škole naozaj záleží, záleží aj na dobrom tíme. Ale moc som sa rozhovoril. O tom sa môžeme porozprávať, keď prídete. –

- Ano, asi ano. No díval jsem se na své možnosti a mohl bych dorazit nejdříve pozítří. Ale ještě nevím, co s ubytováním. –

- O to sa nemusíte starať. Máme v škole služobný byt, ktorý je voľný a môžete v ňom prenocovať. S jedlom si tiež nemusíte robiť starosti, všetko zariadim. Číslo na mňa máte, tak keď dorazíte, zavolajte. Budem v škole a som Vám k dispozícii. –

- To zní dobře, tak já se Vám pak ozvu, až dorazím. Na shledanou! –

- Majte sa dobre! –

Byl to hodně zvláštní rozhovor. Ani jsem neměl čas se na něco pořádně zeptat. Ředitel byl ze mě úplně pryč a bral to jako jasnou věc. Ani ho nezajímaly detaily, toho jak, a kdy přesně přijedu. Bylo hezké slyšet, že mě někdo chce do své školy. Že jsem dokonce žádaný. No i tak to bylo všechno hodně zvláštní, a kdyby se to nedělo mě právě teď, tak bych tomu asi stěží věřil. A to mě na tom lákalo o to víc. Vždy jsem si liboval v šílenostech a tahle situace je pořádně ujetá.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Slovák pomáha pri Mosule: Tu sa bojuje proti najväčšiemu zlu

Neumytý, neoholený, hladný. Po troch dňoch na fronte chce OLIVER VALENTOVIČ len teplú sprchu, pivo a pizzu. Pomáha pri irackom Mosule.

KOMENTÁRE

Koaličný Kotleba? Smer sa už vôbec nehanbí

Snaha kontrolovať moc je natoľko prioritná, že všetko ostatné ide bokom.


Už ste čítali?