reklama

5. Vlak

Cesta vlakem byla zdlouhavá. Po jisté době mě už unavovalo dívat se na tu samou krajinu. Pozitivní bylo, že jsem viděl změny.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

Železnice se rekonstruovala a modernizovala z dotací z evropské unie. Kromě kolejí, které jsem neviděl, byli nanovo zbudováni i stanice. Ne jak ta hrůza, kterou jsem zažil na začátku. Ono je jistě levnější opravit malou stanici, nežli hlavní nádraží.

Kupé jsem měl pro sebe jen krátce. Přisedla si ke mně starší paní se svým manželem. Hlasitě se bavili o tom, kolik práce je čeká na nejbližší týden. Žena se pořád strefovala do muže, aby nezapomněl na to i tamto. Že to dělá pořád a pořád a ona se o něj musí starat a kdyby to nedělala, jak by dopadli. Pak řešili svoji dceru a jejího muže, s kterým nebyli spokojeni. Pořád někde lítá a Marienku, tak se dcera jmenovala, nechává samotnou s děckem doma. To jsem už pokládal za vrchol toho, o čem bych chtěl vědět. Nasadil jsem si sluchátka a napjatě sledoval krajinu.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

V myšlenkách jsem se vracel k cíli své cesty. Jak jsem si to v hlavě rozebíral, přišlo mi to všechno absurdní. Dokonce i moje reakce. No jednou jsem se dal na cestu a tak ji taky dokončím. Zatlačil jsem pochyby stranou. Vytáhl jsem knížku a začal jsem si číst.

Průvodčí, který kontroloval moji jízdenku, mi připomněl, že jsem se chtěl najíst. Tedy ne ani tak on, jako jeho vyrušení. Mezitím se moje kupé naplnilo dalšími lidmi. Manželé naštěstí vystoupili a tak jsem měl relativně klid. Vedle mě se usadila celkem hezká mladá žena. Nos měla zabořený do telefonu. Okrajem jsem zachytil známou ikonku s písmenem „F“. Snad si psala o něčem zábavném, protože každou chvíli se usmála a zavrtěla nevěřícně hlavou. Já, jelikož jsem byl v zahraničí, jsem Internet neměl. A i kdyby. Neznámé prostředí se přímo nabízelo, ať jej prozkoumám.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Vlak zastavil mimo nádraží. Nejdřív jsem nevěděl, co se děje, ale pak mi to došlo. Byli jsme na konci rekonstruované tratě. Nejdřív jsme projeli úsekem, kde byla jenom jedna kolej. Ta druhá se ještě jen pokládala. Z okna bylo vidět postávající dělníky. Jeli jsme hodně pomalu a tak jsem si je mohl prohlížet. I trať, na které pracovali. Dorazili jsme na nádraží. Tu bylo vidět, že se pracuje. Od teď nás čeká původní trať. Bylo zajímavé porovnávat rozdíl mezi původní architekturou a novým dizajnem. Hodně skla a modré. Maličké stanice byli od původních na nerozeznání. Byla vidět práce, i peníze. Nevěděl jsem, jak dlouho už na projektu pracují, no když jsem se podíval na to, jak dlouhou mám před sebou cestu a kolik uběhlo, byli daleko před první půlkou. Hodně velký projekt. Ale snad postupují rychleji, než u dálnic.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

S důvěrou jsem opustil svoje věci a šel na toaletu. Samotný vlak nebyl tak starý. Alespoň zařízení nevypadalo sešle. No na záchodě to smrdělo stejně, jako na nádraží. Sem se kultura ještě nedostala. Jak jsem si sedal zpátky, má přísedící se na mě zadumaně koukla, malinko usmála a pak se opět vrhal zrakem na svůj telefon. Dostali jsme se na sever Slovenska a já prvně uviděl tatry. Člověku to nepřijde, ale když se na ně kouká, jak se majestátně tyčí, je to dech beroucí. Takové hory u nás nemáme. Na ten výhled bych si dokázal zvyknout. Jestlipak to tak vnímají i ti, co tady žijí. Chtěl jsem, ať se zdržíme, ať se můžu rozkoukat. Vlak popojel dál a mé prosby nevyslyšel. No, i když jsem už neměl takový výhled, bylo se pořád na co koukat. Sever Slovenska je přímo stvořen pro ty, kteří milují přírodu.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Čas míjel a vlak se blížil do cílové stanice. Ať byla příroda sebezajímavější, tak jsem nedokázal udržet víčka otevřená. Probouzeli mě jenom spolucestující, kteří se občas vyměnili. Jenom ta dívka, která seděla vedle mě, zůstávala. Vypadá to tak, že máme stejný cíl. Alespoň pro teď. Po úmorné cestě se přede mnou otevírali Košice. Opět mě přepadlo vzrušení, i když ne takové, jako prvně. Je krásné, když mi pomalu ubývají položky a já se blížím ke konci. Vlak zastal a já vystoupil. Po devíti hodinách jsem v Košicích. První, co mě napadne, že zpátky poletím.

Juraj Zaťko

Juraj Zaťko

Bloger 
  • Počet článkov:  19
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Ľudia, ktorý radi rozmýšľajú a nenechajú sa zlákať pochabými poklonkami a prostoduchými sľubmi by sa dali nazvať mojimi priateľmi. A môj priateľ je mojim obrazom. Zoznam autorových rubrík:  Deje saTopící se sníhJozef MakSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu