7. Ředitel

Autor: Juraj Zaťko | 13.9.2015 o 22:21 | Karma článku: 4,13 | Prečítané:  376x

Nahrál jsem si mapu, kde jsem měl vyznačenou trasu ke škole. Byl to jen kousek. Koukal jsem se kolem sebe a snažil se nasát atmosféru tohoto městečka. Vše tu bylo takové poklidné.

Na chodnících bylo jen několik lidí, tu a tam nějaká zeleň a v dáli lesy. Školu jsem zbadal už z dálky. Měla malou věž, kterou jsem znal z fotek. Původně to byl zámek, nebo klášter, který se po zrušení šlechtického stavu dostal do rukou města. Budova to byla až okázale velká a plot naznačoval, že k ní patří i velká část zeleně. Zvláštní, že zrovna takovou budovu proměnili na školu.

Přišel jsem před hlavní dveře z masivní desky. Zatáhl jsem za kliku a otevřel s nenadálou lehkostí. Přede mnou se rozprostírala velkorysá vstupní hala s vrátnicí. Přistoupil jsem k okénku a uviděl postaršího pána, jak se probírá nějakými papíry.

- Dobrý den! Jdu za panem ředitelem Mliečem. –

Vrátný zvedl zrak, podíval se na mě a s úsměvem mě navedl do sborovny, na jejímž konci měl ředitel kancelář. Jak jsem stoupal do druhého patra, přemýšlel jsem nad tím, proč je ředitel v tak pozdní hodině vůbec ve škole. Vrátného bych ještě chápal. Ale ředitel? Našel jsem dveře do sborovny a vstoupil. Překvapilo mě, jak moderně ji měli zařízenou. Krom kuchyňky, stolů, židlí a velkého množství skříní a polic, byl tady i gauč a televize. Jak jsem procházel chodbou, uviděl jsem další místnost, která patrně fungovala jako zasedačka. A za ní stáli dveře s nápisem Kancelária riaditeľa a sekretariát. Hned vedle byli další dveře s nápisem Riaditeľ. Hezky vymyšlené. Buď člověk může jít přímo za ředitelem, nebo do vedlejší místnosti, kde počká, až je povolán. Na chvíli jsem se zasekl. Stál jsem před dveřmi tohoto podivína a to bez pořádného vysvětlení proč, jen s nejasnou nabídkou práce. Zaklepal jsem.

- Áno vstúpte! –

Vstoupil jsem dovnitř, kde mě vítal ředitel, podávajíc mi ruku. Byl to muž, kolem padesátky s bílou hlavou. Měl pěstěný fous, taky bílý a i přes oblek vypadal, že se udržuje v kondici. Oficiálně jsme se představili, posadili do křesel a začali povídat.

- Tak Petře, som rád, že ste dorazil. Aká bola cesta? –

- Celkem dlouhá. Když jsem ji plánoval, nenapadlo mě, že to bude až tak vysilující. –

- Áno, to si dokážem predstaviť. Nebojte sa, nezdržím Vás dlho. Ako som vám už naznačoval, máme o Vás záujem. Otázka však ostáva, či Vy budete mať záujem o nás. Naša škola má isté špecifiká, ktoré sa ťažko vysvetľujú, človek ich musí zažiť, aby pochopil. Z toho, ako som sledoval Vašu prácu a iniciatívu som pochopil, že pre Vás je škola a učenie poslaním. –

- To jste pochopil správně. I když nerozumím, jak jste se o mně vůbec dozvěděl. –

- Nebojte sa, nebolo to nič špeciálne. Mám kontakty medzi rôznymi neziskovými organizáciami a pravidelne si prechádzame absolventské práce mladých pedagógov. Ako iste tušíte, nám na našej škole naozaj záleží a keď v niekom vidíme potenciál, ideme po ňom. –

- Zní to jako z nějakého špionážního filmu. Tajnosti, osobní setkání a snad nejsem moc drzí, ale i tento náš rozhovor je hodně neformální a ne jako pohovor do práce. –

- Áno, rozumiem Vám. Naučili sme sa, že pre prácu učiteľa na našej škole sú potrebné isté kvality. A odvaha a zvedavosť k nim patria. To, že tu teraz takto sedíme môžete brať ako prvé kolo, ktorým ste prešli. –

  - Tak to jsem rád. A jaké budou ty ostatní kola? –

- Primárne nám ide o to, aby sme navzájom našli zhodu. Povedali si, čo očakávame, čo sme ochotný spraviť a či dokážeme spolupracovať. Chceme, aby k nám prichádzajúci učiteľ zapadol a cítil sa tu dobre. Ale nechcem Vás tým teraz zaťažovať. Po dlhej ceste toho máte iste dosť. Sľúbil som Vám, že sa o Vás postarám. Zavediem Vás do služobného bytu, kde máte nachystané občerstvenie a zajtra sa stretneme. –

- Zní to dobře. Po té cestě bych se opravdu rád někde složil, a když na mě máte čas až zítra, tak si alespoň odpočinu. –

Ředitel mě zavedl do vedlejší budovy, kde byli služební byty. Cestou jsem se koukal po neznámém místě a nasával tu zvláštní atmosféru. Byla to škola, ale něčím jiná. Snad tím, že původně budova sloužila jiným účelům. Neměl jsem energii se na něco ptát. Byl jsem vyčerpán víc, než jsem si uvědomoval. Ten krátký rozhovor, který jsme vedli, mě nedokázal nakopnout. Ředitel, jako by mi četl myšlenky. Spěšně mi ukázal byt, předal klíče, dohodl se se mnou na společné snídani, na kterou mě vyzvedne v osm ráno a rozloučil se.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Slovák pomáha pri Mosule: Tu sa bojuje proti najväčšiemu zlu

Neumytý, neoholený, hladný. Po troch dňoch na fronte chce OLIVER VALENTOVIČ len teplú sprchu, pivo a pizzu. Pomáha pri irackom Mosule.

KOMENTÁRE

Koaličný Kotleba? Smer sa už vôbec nehanbí

Snaha kontrolovať moc je natoľko prioritná, že všetko ostatné ide bokom.


Už ste čítali?